Koudelkove Deníky. Kniha pre tých, čo chcú rozumieť fotografii

Ďalším dôležitým cyklom v Koudelkovej tvorbe bolo subjektívne vnímanie západného sveta s názvom Exiles. Tieto fotografie sú postavené na vnímanie vrstiev svetla, tieňa, znakov, symbolov a ľudských podôb. „Nenarodil jsem se jako fotograf a nemusím umřít jako fotograf. Chci ale něco v životě udělat poctivě. Protože všechno, co dělám, chci dělat dobře.“ Koudelka sa stal pútnikom so spacákom, fotoaparátmi a párom topánok. Tvrdil že majetok len obmedzuje ľudí v myslení, pretože sa stávajú otrokmi zbytočného. Koudelka hľadal namiesto majetku fotografie. „U mě existuje dvojí druh focení. 1/ Když jsem mezi Cikánama – každej ví, že jsem fotograf, nemám co tajit schovávaním foťáku. Lidem nevadí, že jsou focený, 2/ Když jdu po měste a fotím – jsou místa, kde není nápadný, že máš foťák na krku. Seš turista a lidi nikdy nevočekávají, že je budeš fotit. Jsou místa, kde musíš bejt schovanej, stejne voblečenej, vostřihanej, fousy, vlasy, schovanej foťák. Existujou ve mně dva druhy fotografii – jako dva lidi (David).“

Koudelka sa začal venovať len svojej fotografii a odmietal komerčné zákazky. „Tak se neposerem. Nemám prachy a nevypadá to, že bych je brzo dostal.“ Niekedy žil medzi bezdomovcami a stačil mu len chlieb a mlieko. Stal sa súčasťou priestoru, ktorý fotografoval. „Myslím, že dost nenávidím ty bohatý panáky. Vlastne jakýkoliv panáky. S foťákem se cejtím silnej, že bych se jim dokázal mstít. A možná, že voni se taky bojej. Ten kluk, co byl bohatej a co nedělal nic, se na mě podíval a říkal, já stejně vím, že seš bohatej – tak jsem mu to nevysvětloval.“ Koudelka vždy dáva najavo, ako berie život: „Když nemáš, tak se dokážeš radovat ze všeho. I z těch nejmenších věcí.“ Jeho cesta putovaním po Európe akoby nikdy nekončila: „Tak mě zase fízlovali policajti. Asi jsem podezřelej. Do Holandska mě nechtěli pustit, v Anglii prohlídka na drogy, v Irsku na bomby. V Portugalsku na komunistickýho agenta, ve Španělsku nemravnost. Asi jsem skutečne podezřelej. Nikdy nic nedávat policejtům. Jakmile  jim něco dáš, moc si to prohlížejí.“

Kniha Exiles sa stala jednou z najvýznamnejším vo fotografickom svete. Sám Koudelka sa na ňu pozerá s odstupom času takto: „Exil ti dá možnost podívat se na věci znovu, s odstupem času. Uvědomit si jisté hodnoty, které sis dříve neuvědomoval. Vidět jisté věci, které dříve nevidels. Návrat z exilu je skoro tak silný jako odjezd do exilu.“

Ďalšie projekty Koudelkovej tvorby sú už zamerané na krajinu a architektúru. Koudelka sa od roku 1990 začal na fotografiu pozerať takto: „Jestli jednou přestaneš fotografovat lidi, tak to bude tím, že svět, který byl zabydlen těma lidma, co se tě líbili, zanikne – už nebude existovat.“

Postupne vznikali knihy Černý trojúhelník 1990 – 1994, Chaos 1999, Wall 2013, Decreazione 2014, Ruins 2020 a tie posledné z nich na špeciálny panoramatický digitálny fotoaparát vytvorený na mieru. Tie fotografie sú tak kompozične presné a technicky precízne spracované, že vyrážajú dych. Koudelkove majstrovstvo v trpezlivosti a v pokore mu tak pomáha pri hľadaní súvislostí v statických obrazoch. „Proč ne lidi v krajině? Nesnesu je. Chci být v přírodě sám – s oblohou, zemi a živočichama. Když začals fotografovat, začals fotografovat krajinu, hory, tam, kam chodivals na čundry s kamarádama. Když ale viděls výsledky, vždy byls sklamán. Nikdy výsledky nebyly takové, jaké očekávals. Příroda byla krásnejší než tvoje fotografie. To byl důvod, že posléze s fotografovaním přestals. Láska k přírode, ke krajině, tá pokračovala. Když začals hodně cestovat a spávat venku (jednou 3 měsíce nespals pod střechou domu), vyvinuls další vztah ke krajině, závislosti a rozumění. Z toho také splynutí s přirodou, uvědomění, že jsi jen malou, bezvýznamnou částí toho všeho kolem sebe.“ Koudelka nehľadá už len krásu, ale práve naopak, zobrazuje to, čo človek v krajine zanecháva – devastáciu.

Koudelkove Deníky nie je kniha určená len pre jeho fanúšikov, mohli a mali by ju čítať všetci študenti a milovníci fotografie, aby pochopili, aká je náročná cesta fotografa. Dnes, keď v danom čase vzniká miliarda fotografií, je zložité sa orientovať, ktorá fotografia je tá dobrá a prečo je dobrá. Len malé percento ľudí rozozná dobrú fotografiu a Koudelka má to šťastie, že má okolo seba kolegov z Magnum Photos, tých najlepších z najlepších.

Tento text by som rád ukončil ešte jedným citátom od Koudelku: „Lidé ti závidí ten život, jaky ty máš (idealizují si – volný ničim nezatížený, jdeš si kam chceš, děláš si co chceš ), ale neuvědomují si, že za to platíš. Oni si zvolili jistotu, pohodlnost, ty ne. Bojí se přijít o své jistoty. Bojí se to skusit jinak. Tys měl zásady: Nikdy nepřemýšlet o tom, kde dnes večer budu spát. Nezatežovat si mysl tím – proč, přece víš, že téměř každý den ve svém živote někde spals, spát budeš i dnes. Začni o tom přemýšlet 5 minut před spánkem, ne když se probudiš.“

Josef Koudelka: Deníky, Torst 2021

Fotografie a citácie prevzaté z knihy Deníky. Reprofoto: Matúš Zajac